Historie našich vánoc je poučná z hlediska splynutí pohanských a křesťanských představ. Naši předkové žili v těsném kontaktu s přírodou, která jim dávala obživu. Původní slavnost v pohanské době znamenala svátek zrození slunce, které začalo od zimního slunovratu prodlužovat den. Vánoční doba byla natolik významná v hospodářském roku, že naši předkové v 16. století brali vánoce jako počátek roku a samotný "Nový rok" (1. leden) byl považován za 8. den vánoc.
Zachovávané "vánoční" pověry měly vesměs magický ráz a jejich účelem bylo vyvolat prospěch v zemědělském hospodaření a předpovídat lidský osud. Tyto pověry se nepodařilo církvi vymýtit, neboť nedávala lidem nic lepšího než zase pověru, jen oblečenou do jiného roucha a navíc odtrženou od přímého vztahu k zemědělství. Téměř celý středověk se slavily vánoce u Čechů bujnými veselicemi. Tyto hody se nekonaly jen na oslavu božího narození, je to zřejmé v mravokárných kněžských kázání. V 15. století vytýká mravokárce lidem, že se starají více o tělo než duši, v adventě více o jídlo než o náboženství. Ještě v 18. století kárá kněz Veselý bezbožné křesťany, že se do maškar strojívají a v mumraji po domech chodívají.
Pokud tedy na našich vánočních stolech je více jídla a pití než v jiných dnech roku, neděláme nic jiného než že dodržujeme naše národní tradice.
V době zimy byly zelené větve odpradávna připomínkou života. Tradiční vánoční barvy zelená a červená symbolizují věčný život (zelená) a krev Kristovu (červená). Vánoční stromky se do našich domovů dostávají postupně od 17. století. Původně byl stromek ozdoben jen jablky a hostiemi, postupně přibývalo ozdob, cukrátek a svíček. Zdobením vánočního stromu zveme do našich domovů skřítky, aby nás celý příští rok ochraňovali. Letos ozdobím stromek velmi pečlivě - této neklidné době je ochrany zapotřebí více než kdykoliv jindy.
Inspirováno knihou Československá vlastivěda - Kulturní tradice
